Nad těmito úvahami by snad milovníci steaků a klasické české kuchyně mohli mávnout rukou, jako nad otázkou daleké utopie. Nicméně i v naší kotlině můžeme pozorovat určitý vývoj proti vnímání zvířectva jako zejména přirozeného přírodního zdroje nejen potravy.
Prvním krokem bylo přijetí zákona na ochranu zvířat proti týrání v roce 1992, který zvíře definuje jako živého obratlovce, kromě člověka, nikoliv však plod nebo embryo, a jako živého tvora schopného pociťovat bolest a utrpení. Tento zákon zcela zakazuje bezdůvodné usmrcování zvířat, jejich týrání i propagaci takového týrání.
Zvíře tedy již není bezduchou věcí, se kterou může její vlastník nakládat zcela libovolně. Pravou revoluci v pojetí zvířete však minimálně formálně přináší Nový občanský zákoník, jenž nabude účinnosti k prvnímu lednu 2014.
Zvířata vyčleňuje z kategorie věcí a nechává je volně plout mezi nimi a osobami (tedy lidmi), když uvozuje, že „Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze“ (§ 494). Důvodová zpráva k tomuto kodexu to podtrhuje: „…nová úprava se vymaňuje z dogmatu římského práva o „bučících nástrojích“ a z právního pojetí zvířat jako věcí v právním smyslu.“
Nebude tedy možné zvíře volně prodávat, darovat nebo naopak zabavovat a usmrcovat jako zdroj potravy? Z hlediska masožravců je důležité, že se hovoří pouze o živém zvířeti. Masný výrobek je tak stále věcí, jako každou jinou. Zejména však bude nová úprava podléhat výkladu soudů. Ty budou patrně nejprve silně ovlivněny dosavadní praxí a převládajícím životním stylem. Nelze tedy očekávat, že by v příštím roce masný průmysl zažil nějakou nepříjemnou revoluci.
Pokud se však trend odtržení člověka od „prvovýroby“ udrží, je možné, že se ještě za našich životů dočkáme tlaku značného morálního odsouzení pojídání masa. Takové morální odsouzení, podpořené například i ekonomickými argumenty se může pozvolně přelít do odsouzení právního.
Je samozřejmě správné zvířata chránit a pečovat o růst jejich „životní úrovně“. Na druhou stranu bychom si měli stále uvědomovat, že vždy bude nepřekonatelný rozdíl mezi zvířetem a člověkem. Prvořadým cílem by měl být stále člověk, jeho práva a jeho potřeby, jež se naplňují jak prostřednictvím ochrany zvířat, tak jejich využívání.
